Fagocyt

Fagocyt je jakákoliv buňka schopná fagocytózy, tedy pohlcování velkých pevných částic z okolního prostředí přes membránu. Tento způsob potravy se vyskytuje převážně u mikroorganismů, výjimku však tvoří Houbovci (Porifera), u kterých probíhá fagocytóza v buňkách zvaných choanocyty.

V lidském těle jsou to především bílé krvinky, které tak chrání tělo před nebezpečnými látkami, patogenními organismy a mrtvými nebo umírajícími buňkami. Jsou nepostradatelné při ochraně těla před infekcí a při následujících imunitních reakcích. Fagocyty jsou důležité v celé živočišné říši, obzvláště vyvinuté jsou nicméně v podkmenu obratlovců. Jeden litr krve člověka obsahuje zhruba šest miliard fagocytů.^[1]

Fagocyty byly objeveny roku 1882 Ilijou Iljičem Mečnikovem při zkoumání larev hvězdic (Asteroidea). Za svůj objev obdržel roku 1908 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Fagocyty se vyskytují u mnoha druhů eukaryot. Některé améby se dokonce chovají podobně jako makrofágy, což podporuje teorii, že se vyskytovaly již u evolučně velmi mladých organismů.

U člověka a některých dalších živočichů můžeme fagocyty rozdělit na základě jejich schopnosti fagocytovat na fagocyty profesionální a neprofesionální. Profesionální zahrnují monocyty, makrofágy, neutrofilní granulocyty, dendritické buňky a žírné buňky.^[2][3] Fagocyty jsou nepostradatelné nejen při boji s infekcemi, ale svým odstraňováním mrtvých nebo umírajících buněk i při údržbě zdravých tkání. Během infekce jsou fagocyty přitahovány na místo, kde je tělo napadeno patogeny, chemickými signály pocházejícími od patogenů. Tento pohyb se nazývá chemotaxe. Jakmile fagocyty přijdou do kontaktu s patogeny, přichytí se k nim pomocí receptorů a poté patogeny pohltí. Některé fagocyty zabijí pohlcený patogen pomocí oxidantů a oxidu dusnatého. Po úspěšné fagocytóze se makrofágy a dendritické buňky mohou účastnit prezentace antigenů, procesu, při kterém část z pohlcených materiálů vyvrhnou zpět do těla. Tento materiál je registrován i ostatními buňkami imunitního systému. Některé z fagocytů poté putují do mízních uzlin a předají materiál lymfocytům. Tento proces je nepostradatelnou součástí budování imunitního systému. Nicméně u mnoha patogenů se vyvinuly prostředky, jak se pohlcení fagocyty vyhnout.

Mimo to existují i neprofesionální fagocyty, k nimž se řadí různé epiteliální buňky, endoteliární buňky, fibroblasty, mesenchymální buňky a podobně.^[4] Jejich hlavní funkcí není fagocytóza, ale jsou jí za určitých okolností schopné: odstraňují tímto způsobem mrtvé části buněk či dokonce cizorodé elementy.^[5]